Udržitelnost zemědělství
>> Značka Bio není módní trend pro bohaté, je to jediná možná budoucnost pro naši planetu. Bio farmáři jsou lidé, co se rozhodli hospodařit v souladu s přírodou. Udržitelné zemědělství je naléhavá nutnost.
Každá zemědělská půda má své limity, kolik úrody může při dobré péči vydat. Průmyslová hnojiva dokáží zvýšit výnos údajně až o polovinu. Tak v čem je problém?
Půdu v intenzivním zemědělství můžeme přirovnat ke sportovci, kterého pravidelně nacpeme drogou pro dosažení nadlidského výkonu. Nebude určitě sklízet úspěchy do nekonečna, potřeba drogy se bude postupně zvyšovat a její účinek snižovat, až pomine úplně. Nakonec zbude jen zlomený a otrávený organismus neschopný jakéhokoliv výkonu. Tak tohle přesně provádí se zemědělskou půdou dnešní zemědělství. Na dosažení výnosů je třeba čím dál více hnojiv, zatímco světové zásoby fosforu pro jejich výrobu se tenčí.
Hnojivy nadopované plodiny nemají tak hutnou a odolnou biologickou strukturu jako ostatní rostliny, takže bez použití orby a nejrůznější zemědělské chemie optimálních výnosů nedosáhnete. Vedlejším efektem tohoto postupu je eroze půdy, její vyčerpávání a vysychání, a také vyvraždění půdního ekosystému, který se stará o přirozenou obnovu půdních živin. Tím se dále zvyšuje potřeba hnojiv. Bohužel zde výčet nekončí. Intenzivní zemědělstí je zodpovědné za uvolňování obrovského množství CO2 z půdy do ovzduší. Holá půda pokrytá vegetací jen pár měsíců v roce nezadržuje vodu a tím se mění nejen lokální, ale i globální klima, kdysi úrodné krajiny vysychají a mění se v poušť.
Udržitelné zemědělství
O fatálních dopadech zemědělské chemie na zdraví konečných spotřebitelů existuje mnoho studií – od zvýšeného rizika výskytu rakovin přes alergie nebo vývojové vady dětí až po dramatické snížení mužské plodnosti, a to napříč celou populací. Chemické jedy už dávno nejsou jen v potravinách, ale i ve vodě, kterou pijeme.
Udržitelnost
Řešením všech uvedených problémů je přechod na udržitelné zemědělství (v Eu jej reprezentuje značnka BIO), které sází na přirozenou obnovu půdy a tím na trvale udržitelné hospodaření. Vyzvednu jeho hlavní principy:
- Obnova půdního ekosystému – stop průmyslovým hnojivům a chemii
- Předcházení půdní erozi – stop orbě, přímé setí, celoroční pokryv půdy, regenerativní pastva
- Podpora biodiverzity – malá část zemědělské půdy je ponechána „napospas“ přírodě
Jejich dodržování podléhá přísné kontrole, chemickým postřikem „v noci” laboratorní rozbory neoblafnete a míru trvalého zatravnění hlídá satelit. Ekologičtí farmáři navzdory všeobecnému mínění nepodvádějí, vydolují úrodu z půdy za pomocí širokého spektra agrotechnických opatření, které jsou v souladu s přirozenou obnovou půdních živin (trvalý kořenový systém, půdní mikroorganizmy, funkce hmyzu atd). Takže ne, bio není návrat do středověku, ale aplikace vědy.
Sklonit se k zemi
Dokument o (ne)udržitelnosti současného hospodaření s půdou. Je nejvyšší čas na změnu. Dostupné na platformě Netflix
Obrovskou výhodou eko farmaření je úspora nákladů na hnojiva a na chemii. Nevýhodou, která farmáře na první pohled odrazuje, je o něco nižší hektarový výnos. Vyplývá to z principu věci – vyšší odolnosti plodin je dosaženo jejich pomalejším růstem. Rozdíly ve výnosech se však postupně zmenšují, zatímco ceny hnojiv raketově rostou. Takže kdo ještě není ekofarmář z přesvědčení, finanční stránka věci ho (doufejme) brzy stejně přesvědčí.
Ekologické zemědělství bez mýtů
Principy ekologického zemědělství se zakládají na snaze o trvalé zachování přirozené úrodnosti půdy a morální povinnosti a odpovědnosti zemědělce hospodařit v souladu s přírodou
Evropská ignorace
Evropská unie sice podniká kroky k ekologizaci zemědělství, nejsou ale příliš rázné. Spíše to vypadá že se nikomu do kyselého jablka ve skutečnosti pořádně kousnout nechce. Přitom důraznější zavádění ekologického zemědělství by přispělo k řešení hned celé řady současných problémů, nejen obecné zlepšení zdraví populace a zvýšení zaměstnanosti, ale také podstatné zlepšení uhlíkové bilance a snížení závislosti na fosilních palivech. Klasické zemědělství z půdy uvolňuje obrovská množství CO2 a spotřeba fosilních paliv při výrobě umělých hnojiv se šplhá do nebes. Zatímco ekologicky obhospodařovávaná půda je takřka bezedným úložištěm CO2. Věřili byste tomu, že dokonce i hovězí dobytek chovaný ekologicky ( = na pastvě) má své přirozené místo v obnově půdního ekosystému a tímto příspěvkem může být jeho ekologická stopa dokonce pozitivní?
Ekofarming
Co může (a dřív či později musí) udělat každý farmář je tedy jasné. Musíme začít dělat věci jinak, než naši otcové a dědové – jako zdroj informací uvádím jeden skvělý web za všechny:
Farmářská škola
Vzdělávací koncept ekologického a biodynamického zemědělství, který nabízí ucelený program praktického vzdělávání na ekologických farmách u nás i v zahraničí
Udržitelné zemědělství
Průvodce, jak se stát ekologickým zemědělcem po právní stránce, se dá najít na stránkách Evropské komise. Pro každého zemědělce může být zajímavý zejména systém dotací, který usnadní přechod na bioprodukci.
Jak se stát ekologickým zemědělcem
Finanční podpora EU jezaměřena jak na přechod na udržitelné zemědělství, tak na zachování ekologické produkce. Je tak uznán význam ekologického zemědělství v rámci různých priorit rozvoje venkova
A to není jediné přímé finanční zhodnocení ekofarmingu. Napadlo by vás, že i prodejem uhlíkových kreditů si můžete přivydělat na hektar slušné peníze?
Ukládání uhlíku do půdy – prodej uhlíkových kreditů
Regenerativní zemědělství se začíná jevit jako nejúčinnější nástroj, jak v půdě zachytávat oxid uhličitý. Za loňský rok se českým farmářům díky novým postupům podařilo v půdě zachytit přes 49 tisíc tun oxidu uhličitého.
Udržitelné zemědělství
A co já s tím?
I pokud nejsme přímo zemědělci, udělat toho můžeme opravdu hodně. Ze všeho nejdříve změňme náš pohled na značku Bio. Já sám se přiznám, že jsem po pár dnech vyhledávání informací na toto téma otočil svůj názor o 180°. Značka Bio není módní trend pro bohaté, je to naše lepší budoucnost a taky jediná možná pro naši planetu. Bio farmáři nejsou vydřiduši, co nás chtějí obrat o peníze, jsou to lidé co se rozhodli obhospodařovávat půdu v souladu s přírodou. Člověk nemusí být génius aby hned odhadl, kde ty opravdové vydřiduchy hledat. Převisu poptávky nad nabídkou u značky Bio zneužívají monopoly výrobců a obchodních řetězců, farmář samotný na vás nikdy nezbohatne. Ale o těchto monopolech, které kontrolují většinu trhu, vám své poví každý zemědělec, to není jen o značce Bio.
Lokální / Bio produkce
Když si ujasníme tohle všechno, je zřejmé, že přispět my všichni ostatní můžeme už jenom tím, kde se rozhodneme nakupovat. Zajeďme si na místní trh, k lokálnímu farmáři, řezníkovi či pekaři, nejlépe bio, ale i když ne, získáme nesrovnatelně lepší kvalitu a mnohdy dokonce za méně peněz, než v supermarketu. Vaše peníze navíc zůstanou „doma“ a podpoří lokální produkci. A když na trh pojedete autem, nemějte špatné svědomí kvůli svojí uhlíkové stopě, cokoliv lokální a Bio vás hodí těžce do plusu. Nebo si vážně myslíte, že když si v supermarketu koupíte steak z argentinského býka a pytlík španělských jablek, napravíte to tím, že tam půjdete kilometr pěšky…?
Uhlíková stopa v biopotravinách
Průměrná konzumace ne-bio masa jednoho člověka vyprodukuje za rok stejné množství skleníkových plynů jako jízda autem střední třídy po trase dlouhé 4758 kilometrů.
Kde na to vzít a nekrást?
Ano, biopotraviny jsou dražší, mnohdy až několikanásobně. Jsou velmi žádané, nejen protože jsou ekologické, ale také protože jsou zdravé. Pokud ve vaší rodině někdo zemřel na rakovinu, statisticky za to může z velké části právě zemědělská chemie. Než dáte na stůl další jídlo svým dětem, možná by nebylo úplně od věci se nad tímto faktem důkladně zamyslet, jednoduše vzít v úvahu dostupné informace a přebudovat podle nich rodinný jídelníček.
Co takhle snížit spotřebu masa na polovinu a raději si ho dopřát v biokvalitě?
Čím maso nahradím, aby tělo nestrádalo a peněženka přitom dokonce nadšeně zajásala?
To vše je popsáno v dalších kapitolách. Výbornou a podstatně levnější alternativou tradiční živočišné bílkoviny jsou všechny druhy luštěnin nebo například jedlý hmyz, který si navíc můžete i třeba v panelákovém bytě vypěstovat skoro zadarmo. Zkušenosti ukazují, že ani skalním odpůrcům konzumace hmyzu nevadí jídla obsahující hmyz ve skryté formě (např. hmyzí moučka)