Vegetariánství – postižení nebo vize?
>> Proč milujeme psy, jíme prasata a oblékáme se do krav? Nový trend ve stravování – zlatá střední cesta se jmenuje flexitariánství.
Žijeme v poměrně liberální společnosti. Kolik a jak často chce člověk mít masa na talíři, to má každý nezpochybnitelné právo si rozhodnout sám za sebe. Nicméně ať už se rozhodujeme o čemkoliv, pro správné rozhodování nejříve k danému problému potřebujeme znát všechny relevantní informace. Ten, kdo nechce slyšet argumenty jedné nebo druhé strany, škodí jen a pouze svému úsudku. V této debatě máme na straně jedné milovníky masa, kteří se bez něj prostě nedokáží obejít nebo nasytit. Na straně druhé tu máme vegany s jejich pochopitelnou snahou o zlepšení světa, ti nepozřou žádnou bílkovinu živočišného původu, a ani například med. Nesuďme ani jednu stranu a smiřme se s tím, že většina evropanů stejně patří někam „mezi“ a pokusme se nyní tohle téma nezaujatě rozebrat z různých pohledů.
Evoluce člověka
Člověk je od přírody všežravec, živočišná bílkovina jakéhokoliv druhu do jeho jídelníčku odjakživa patřila a její výživová hodnota určitě přispěla rozvoji našeho mozku do dnešní velikosti. Tím pomohla lidstvu na vrchol potravního řetězce. Parametry organizmu, které se v evolučním procesu osvědčily, jsou hluboko zakořeněné a těžko se jich můžeme lusknutím prstů zbavit. Příznivci konzumace masa, kteří na tomto místě vyskočili s vítězně sevřenými pěstmi nad hlavou, se opět posadí, prosím. Ono to totiž v žádném případě neznamená, že maso kdy bylo majoritní složkou naší potravy.
V minulosti se lidé pouhým lovem dlouhodobě zabezpečit nedokázali, za kořistí se muselo putovat do velké dálky a výsledek byl nejistý. Lidé tak museli k přežití využít všechny dostupné zdroje v tom daném ročním období na tom daném místě. Podstatnější částí stravy tedy byly kořeny, stonky, plody a semena rostlin, hmyz a jeho larvy, malí obratlovci, a když uz došlo na větší úlovek nebo nález mršiny, spotřebovalo se opravdu všechno – nejen maso a vnitřnosti, ale i šlachy, morek nebo mozek.
Co jedli lidé v pravěku?
Pravěcí lidé jedli především jídlo, které bylo snadno dostupné. Klima bylo naprosto jiné než dnes a výběr a sortiment potravin byl velmi omezený
Po vyčerpání dostupných zdrojů čekala lidské společenství migrace na jiné teritorium, což i přes nízkou hustotu osídlení zajisté nebyla snadná a bezpečná záležitost. Během (nepatrné) poslední části lidské historie situaci sice vylepšilo zemědělství a stejná oblast uživila mnohem více lidí, ale maso ani potom nehrálo v jídelníčku širokých vrstev hlavní roli. Tuto informaci nám ostatně mohou potvrdit i pamětníci, pokud v našem okolí ještě nějaké najdeme. Explozi spotřeby masa přinesla až průmyslová revoluce.
Dnes tedy čelíme obdobnému problému jako naši prapředkové, jen má o něco větší rozměr a nemá tak snadné řešení. Migrovat po vyčerpání zdrojů není kam, planetu máme jen jednu.
Projíme se k zániku?
Z mnoha dostupných údajů vyplývá, že pokud lidstvo nechce v brzké době zlikvidovat samo sebe, musí co nejdříve přizpůsobit svůj jídelníček dostupným zdrojům.
Že je rostlinná produkce méně náročná na všechny zdroje, než je ta živočišná, to dnes ví snad i malé dítě. Ale jak to vypadá v číslech?
K produkci jednoho kilogramu hmyzího proteinu je potřeba zhruba dvojnásobek zemědělské plochy (2:1), než k produkci rostlinné bílkoviny. U drůbežího proteinu je to ještě o polovinu více (3:1). A jedeme z kopce, u vepřového masa je to už devítinásobek (9:1) a naprosto bezkonkurenční plýtvání zdroji je velkochov nepasoucího se hovězího dobytka – dvaatřicetinásobek (32:1)! Poměry u spotřeby vody, znečištění prostředí a dopadu na klima jsou ještě řádově horší. Jinými slovy, jediný steak má na planetu stejný dopad jako 32 veganských obědů.
Spotřeba masa
Průměrná spotřeba masa na osobu se sice v současné době pozvolna snižuje (cca o 1% / rok), ale pokud vezmeme v úvahu absolutní čísla a rozměr populační exploze, už ta čísla tak dobře nevypadají. Zeměkoule narůstající počet konzumentů masa už dnes živí velice obtížně. Jen v jižní Americe zmizí každé dva roky prales o výměru celé naší republiky a stává se pěstírnou krmiva pro dobytek. Jak zmiňují předchozí články, nemůžeme v tomto směru očekávat žádnou systematickou záchranu situace od politiků a ani přirozená ekonomická regulace cenou potravin zde zatím výrazněji nefunguje. Přestože uživit konzumenta masa drancuje planetu o dva řády více než je tomu u vegana, do peněženky si o moc hlouběji sáhnout nemusí a dokud nebude uhlíková nebo ekologická stopa citelně zohledněna v ceně masa, ani se to v dohledné době nijak dramaticky nezmění.
Vývoj spotřeby masa a její dopady
Celosvětový průměr spotřeby masa na osobu se pohybuje okolo 42 kg masa za rok. Každý čech zkonzumuje v průměru skoro dvojnásobek
Karnismus
Etickou rovinou a psychologií konzumace masa se zábavnou formou zabývá web nazvaný karnismus. „Proč milujeme psy, jíme prasata a oblékáme se do krav?“ je otázka určitě na místě, zde najdete odpovědi.
Karnismus – Ideologie konzumace masa
Karnistou je označován člověk, který je přesvědčen, že je správné a žádané jíst maso těch druhů zvířat, která jsou v konkrétní společnosti považovaná za jedlá. Zároveň má problém konzumovat tzv. nejedlá zvířata a mnohdy také pociťuje nelibost z přítomnosti při zabíjení zvířat jedlých
Každý má svoji hranici lásky ke zvířatům a jejich přípustnému utrpení někde jinde. Díky investigativní žurnalistice, která ukazuje pravou tvář velkochovů, přibývá lidí, kteří nejsou tolerantní k nehumánnímu chovu zvířat. Maso přestává být neživá „věc“ v regálu, začínáme se zajímat o podmínky v jakých zvířata žijí a ani zákonodárci tlak veřejného mínění na zlepšení poměrů ve velkochovech už naštěstí nemohou ignorovat.
Bohužel, ať už spokojený nebo nespokojený, krátký nebo dlouhý, každý život jednou skončí. Aby se k nám dostalo na talíř, musí být i chované zvíře nejdříve usmrceno. Příroda dokáže být v této věci poměrně krutá, „přirozená“ smrt většiny zvířat není ani rychlá ani bezbolestná, čeká je dlouhé umírání vysílením nebo nemocí, popřípadě o něco rychlejší smrt rozsápáním v drápech nebo zubech nějakého dravce. V tomto ohledu mají chovaná zvířata lepší vyhlídky, zákon myslí i na humánnost porážky. Nicméně smrt je pořád smrt, poražené zvíře se nedožije dospělosti, kromě uspokojení potřeby příjmat potravu nic jiného v životě neprožije. Nulová tolerance veganů k takovému zneužívání živých tvorů je tedy pochopitelná.
A co já s tím?
Vyzbrojíme nejdříve svůj mozek dostupnými informacemi a začneme o nich uvažovat, tak jak se o to snaží tento web. Ostatně, pokud jste dočetli až sem, je to na správné cestě.
Přibývá lidí, kteří dobrovolně vyvozují vlastní zodpovědnost za naši budoucnost a více přemýšlejí o tom, co jedí. Ať z důvodů ekologických, etických či zdravotních. Dosvědčuje to i již uvedený fakt o klesající průměrné spotřebě masa. A nejedná se přitom jen o skalní vegany, stále více oblíbenou formou je např. flexitariánská dieta, kdy spotřebitel sice pravidelně nejí maso, ale ani ho ze svého jídelníčku zcela nevylučuje. Každý, komu není naše budoucnost lhostejná, může přispět dle svého uvážení, ani pokud živočišnou bílkovinu vůbec omezit nehodláte, nebetyčný rozdíl v dopadu na životní prostředí mezi argentinským hovězím a lokálním českým bio masem byste v úvahu vzít mohli.
Kdo je flexitarián?
Stravovací zvyky jednotlivců mají vliv na celou planetu. Flexitariánství je kompromis mezi potravinami živočišného a rostlinného původu. Má svá poměrně volně daná specifika, takže se jím můžete snadno inspirovat i vy.
Projíme se k zániku
Jak se stát „-tariánem“
Nejprve si samozřejmě musíme ujasnit co a proč ze své stravy plánujeme vynechat. Máme problém jen ekologický nebo i etický? Vadí nám porážení živých tvorů, nebo i celoživotní zneužívání slepice jako stroje na výrobu vajec či krávy na výrobu mléka? Tímto rozhodnutím však naše tariánská kariéra ještě nezačíná. Nejdříve si musíme uvědomit, že všechno, čeho se v potravě vzdáme, je nutné nahradit nějakým nutričním ekvivalentem. Představa, že jednoduše budete jíst všechno co dříve – jen bez masa – je naivní, tím jen doženete své tělo do úzkých a vyhladovění vás dřív či později donutí potupně kapitulovat.
Rozsáhlou databázi názorů a zkušeností na toto téma najdete např. na webu spolku „Otevři oči“. Člověk nemusí být vegan a přesto se zde dozvědět spoustu zajímavých informací.
Vše o veganství – čím nahradit maso?
Jak je patrné ze stanovisek předních světových odborníků na výživu, správně sestavená veganská strava je nejen bezpečná, ale může též pomoci při prevenci či léčbě některých nemocí.
Pro ilustraci zde uveďme několik základních suplementů, podstatně komplexnější informace naleznete na výše uvedeném webu:
Zdroje proteinů
Luštěniny – fazole, čočka, hrách, cizrna, sója a výrobky z ní, např. tempteh a tofu
Jedlý hmyz – je alternativou sice ne veganskou, ale ekologickou rozhodně
Zdroje omega-3 mastných kyselin
Ořechy – lískové, vlašské, mandle, kešu
Rostlinné oleje – lněný, konopný, olivový, řepkový.
Avokádo, olivy, jedlý hmyz
Zdroje jódu
Jodizovaná sůl – jod sice obsahuje, ale sama o sobě denní spotřebu dobře nepokryje (navíc její nadužívání je vysoce nezdravé)
Vincentka – velmi bohatý zdroj jodu, pozor na předávkování (užití jen asi cca 20 ml / den)!
Mořské řasy
Vitamín B12
V rostlinách se nevyskytuje, pouze v mase. Kdo nechce při omezení masité stravy riskovat zdravotní potíže, musí jej buď nahradit potravinovými doplňky nebo jedlým hmyzem