Oceánům dochází dech!
>> Rabování oceánů poškozuje klima nesrovnatelně víc, než veškerý automobilový průmysl dohromady – mrtvý oceán nedýchá.
Chemické znečištění, obrovské zvětšující se ostrovy plastového odpadu dosahující rozměrů států, rozšiřující se mrtvé oblasti bez kyslíku. Že se mořský život v čím dál větších oblastech vytrácí až téměř k nule, to dnes asi nikoho nepřekvapí.
Oceány můžeme zachránit, ale musíme začít hned
Na našem rozhodnutí závisí, jestli pro budoucí generace zanecháme oceány plný života, nebo mrtvé a bez živočichů, trvdí vědci
Mrtvý oceán
„Já ryby nejím, mě se to netýká!“ může někdo namítnout. Pochopitelně to není tak úplně pravda. Proč se tento pán mýlí, k tomu se hned dostaneme.
Přestože se deštné pralesy nazývají zelenými plícemi Země, většinu CO2 zachytí a kyslíku vyprodukuje díky své rozloze právě oceán. Bohužel oceánské plíce se dnes dají přirovnat k plícím vysloužilého kuřáka.
Stojí za úvahu, že ani pokud bychom (čistě hypoteticky) nahradili všechny spalovací motory světa elektroauty na zelený pohon, nevynahradilo by to „plicní“ funkci umírajícího oceánu. Přesto se veškeré úsilí a finanční prostředky soustředí do elektromobility, jejíž konečný přínos je přinejmenším diskutabilní, zatímco žalostný stav oceánu se nijak zvlášť neřeší. Ano máte pravdu, plasty jsou hnus a tady se to začalo nepatrně hýbat – hurá, za chvíli budeme mít papírová brčka a kelímky a zálohované petlahve a co já vím. Možná krok správným směrem, jenže v tuto chvíli bychom tím směrem už neměli podnikat „kroky“ ale velice rychle utíkat.
Průmyslový rybolov
Nalejme si čistého vína, papírová brčka oceán prostě nespasí. Drtivá většina plastů v moři pochází z rybolovu. Průmyslový rybolov je také zodpovědný za vybíjení rybí populace hi-tech metodami k téměř nulovým stavům. Devastace mořského dna vlečnými sítěmi má v mořském ekosystému katastrofální následky. Bez ryb a živočichů na dně se zcela zastaví koloběh života v moři a bez koloběhu není kyslík. Vznikají oblasti oceánu, které už nejsou mrtvé jen obrazně, ale doslova.
Světové oceány ztrácejí šokujícím tempem kyslík
Za posledních 60 let se významně snížil obsah kyslíku v oceánech. Dramaticky se šíří i „mrtvé zóny“, tedy velké oblasti, kde není prakticky žádný kyslík
Mrtvý oceán
Přímořské státy nejsou schopné nebo ochotné chránit před nadměrným nebo devastačním rybolovem ani své pobřežní vody, natož vody mezinárodní. Že by se někde formovala nějaká světová iniciativa, která by se zasadila o zlepšení situace, o tom se nikde nedočteme. Naopak. Situace je taková, že investigativní novináři nebo biologové při výzkumu tohoto problému už z podstaty namířeného proti rybářským korporacím doslova riskují své životy. Seaspiracy (mořské spiknutí) je sice amatérsky zpracovaný dokument, přesto silně emotivní a dostatečně nastiňující šířku problému, (dostupné na platformě Netflix). Upozorňuji, některé pasáže jsou opravdu jen pro otrlé!
Seaspiracy – zastavme vybíjení oceánů!
Oceán ho vždycky naprosto fascinoval. Natočil proto dokument o tom, jak lidé ničí život v mořích, a odhalil přitom korupci nevídaných rozměrů.
Mořské farmy
Krátkou pozornost si zaslouží ještě mořské velkofarmy. Na první pohled to vypadá, že tyto velkoprodukce mohou být menším ekologickým zlem. Ale i když přehlédneme fakt, tyto farmy polykají zase jen rybí moučku vyprodukovanou rybolovem, tak to, v jakých podmínkách zde ryby často žijí (nemoci, paraziti, chemické znečistění), se přehlédnout nedá. Ulovený losos byl alespoň štastnou a zdravou součástí nějakého mořského ekosystému, vámi právě koupený losos ze supermarketu pocházející z nějakého velkochovu tohle štěstí rozhodně neměl.
Rybí farmy připomínají klecové velkochovy slepic
I když koncentrace škodlivých chemikálií na mořském dně překročí povolenou mez, nic se neděje, nikdo není stíhán. Všichni se k problému otáčejí zády a rybářský průmysl si může dělat, co se mu zlíbí
A co já s tím?
Samozřejmě, můžeme se stát aktivním členem nebo přispěvovatelem některé existují organizace pro záchranu oceánu, mnohdy jsou i bohaté a renomované a s milionovou členskou základnou (uveďme Oceania, The Ocean Conservancy, Sea Shepherd Conservation Society, The Nature Conservancy, The World Wildlife Fund atd.) Jejich vliv a přínos je ale diskutabilní a hlavně to jde mimo záběr tohoto webu.
Vraťme se nyní raději k tomu pánovi z úvodu článku, který ryby nejí. Já se přiznám, že po shlédnutí uvedeného dokumentu na Netflixu mojí konzumaci produktů moře také odzvonilo. Tedy – namlouvat si to oba můžeme. Jenže kolik rybí moučky průměrný občan EU spolyká nepřímo přes jiné živočišné produky (rybí moučkou se krmí všechno možné), to se dozvíme jen těžko. V každém případě z toho vyplývá další argument ve prospěch lokálních (bio) farmářů, díky jejich produktům se krmné rybí moučce obloukem vyhneme.
Lokální ryba na talíř!
Ale zpátky k rybám. Já ryby miluji a z jídelníčku je vyřadit nehodlám. Přijatelnou alternativou jsou ryby sladkovodní, ať už bydlíte kdekoliv, nejbližší rybárnu není těžké najít:
České ryby taky ryby – ryba na talíř
Nevíte kde se prodávají čerstvé ryby? Tak to jste tu spávně. Na mapě najdete nejbližší místo prodeje i s nejdůležitějšími informacemi o prodejně
